.

Červen 2007

Jaký je tvůj styl?

27. června 2007 v 11:29 | Eazi |  testy a kvízy
Jaký je tvůj styl?
1. Podívej se na své oči. Jakou mají barvu?
A jasnou zářivě modrou nebo teplou zelenohnědou
B je to taková směska modré a šedivé nebo zelené a modré
C zelené, hnědé, modré nebo jantarové
D tmavě šedivé, jasně zelené nebo hnědé
2. Jak vypadá tvá pleť v zimě?
A působí spíš průsvitně a má lehce žlutavý nádech
B tvá plet´ připomíná porcelán a v mrazivém počasí má modraví nádech
C i v zimě je bronzová se zlatožlutavým podtónem
D je sněhově bílá až lehce olivová
3. Máš letní pihy?
A docela dost, ale jenom v letních měsících
A nějaká se sem tam objeví, když hodně pálí sluníčko
C jasně a nejen v létě,ale po celý rok
D ne, nikdy sem je neměla a v životě mít asi nebudu
4. Jakou si měla jako dítě barvu vlasů?
A světle blond jako andílek
B nedefinovatelná barva, ale spíš světlejší než tmavé
C ne tak šíleně červené jako Pipi Dlouhá punčocha, ale přesto dost zrzavé
D jako dneska - tmavě hnědé nebo černé
5. Jaká je dnes tvá přirozená barva vlasů?
A tmavě nebo světle blond s teplým medovým nádechem
B něco mezi popelavou blond a hnědou
C zrzavá, nebo tmavě hnědá blond se zrzavým nádechem, nebo kaštanová
D tmavě hnědá, černá nebo čevená namodralým leskem
6. Stalo se ti něco trapného. Je to znát na tvém obličeji?
A vůbec ne
B okamžitě mi naskočí červené fleky
C v takové chvíli celá zrudnu a připadám si jak rajče
D zčervenám jen když je to něco hooodně trapného
7. Jak rychle se opaluješ?
A sice to chvíli trvá, ale pak mám krásně zlatohnědou barvičku
B musím si dávat velký pozor na to abych se nespálila
C mám citlivou plet´ takže se alergiím ze sluníčka nevyhnu
D rychle, bez problémů a barvička mi dlouho vydrží

VYHODNOCENÍ:
NEJVÍCE ODPOVĚDÍ A:
Sluší ti oblečení jednoduchého střihu v světlých, něžných barvách, ale bát se nemusíš ani výrazné červené, která skvěle podtrhne tvůj typ.
Nemusíš si dělat přehnané starosti s make-upem, protože tobě úplně stačí namalovat si jen rty broskvověrůžovou rtěnkou nebo leskem. A pokud si ještě zvýrazníš oči zlatavými stíny, tvůj pohled pude víc než perfektní.
NEJVÍCE ODPOVĚDÍ B:
Jsi typ přírodní krásky, který sluší studené modré tóny. Sluší ti džínovina a to jak ve světlých tak tmavých odstínech.
Máš přirozenou svěží barvu pleti. Zvýraznit se můžeš očními stíny v modrých tónech nebo světle růžovou. V žádném případě bys neměla používat barvy s nádechem oranžové nebo žluté.
NEJVÍCE ODPOVĚDÍ C:
Padne ti zelená, hnědá a teple růžovočervené odstíny, což ti mohou ostatní holky závidět. Tyhle barvy totiž nesluší hned tak někomu, ale tobě dodají ten správný šmrnc.
Se šperky si nemusíš dělat starosti, protože ti padne jakýkoliv kov.
V líčení se drž zelené, nebo barev mědi a bronzu. Naopak se vyhýbej modré.
NEJVÍCE ODPOVĚDÍ D:
Bílá a černá, ledově modrá nebo křiklavě růžová - to jsou barvičky, které ti fantasticky sluší.
Můžeš si klidně dovolit experimentovat v líčení, a to i s tmavými odstíny barev.
Černá linka a řasenka podtrhne tvůj něžný a jemný obličej. A pokud si chceš namalovat pusu, můžeš klidně sáhnout po sytě červené nebo fialové.

Kluci podle očí

27. června 2007 v 11:26 jak na kluky☺♥
Světle hnědé oči :
Umí být netrpělivý a panovačný. Ale rozhodně se s ním budeš bavit!
Tmavě hnědé oči :
Je to starostlivý, milujicí typ kluka. Zbožňuje partnerské cukrování.
Zelené oči :
Takové oči patří inteligentnímu klukovi, který musí být stále v obraze. Má velké sklony k žárlení.
Šedivé oči :
Tenhle kluk je strašně rozvážný a praktický. Ale je to romantik.
Světle modré oči :
Takové oči patří velice klidnému a citlivému klukovi. Vylákej ho z jeho hlemýždí ulity!
Tmavě modré oči :
Než se pro něco modroočko rozhodne, dlouho o tom přemýšlí. A hodně dá i na svoje city


Jak to bylo s Láskou?

27. června 2007 v 11:14 | Eazi |  povídky

Jak to bylo s Láskou?

Před dlouhou,dlouhou dobou existoval ostrov, na kterém žily všechny pocity člověka: Dobrá nálada, Smutek, Vědění ... a kromě ostatních různých pocitů i Láska.

Jednoho dne se Pocity dozvěděly, že se ostrov potopí. Každý si tedy připravil svou loď a odplouval z ostrova. Jen Láska chtěla čekat do poslední chvíle.
Ještě než se ostrov potopil, prosila Láska o pomoc. Na luxusní lodi plulo kolem lásky Bohatství. Zeptala se: "Bohatství, můžeš mě vzít s sebou"? "Ne, nemůžu. Mám na své lodi mnoho zlata a stříbra. Tady pro tebe není místo".

Tak se Láska zeptala Pýchy, která projížděla kolem na přenádherné lodi: "Pýcho, můžeš mě vzít s sebou"? "Já tě, Lásko, nemůžu vzít ..." odpověděla Pýcha, "tady je všechno perfektní. Mohla bys poškodit mou loď".
Láska se tedy zeptala Smutku, který jel kolem: "Smutku, prosím, vezmi mě s sebou". "Ach Lásko", řekl Smutek, "já jsem tak smutný, že musím zůstat sám".

Také Dobrá nálada projela kolem Lásky, ale byla tak spokojená, že ani neslyšela, že na ni Láska volá.

Najednou řekl nějaký hlas: "Pojď lásko, já tě vezmu". Byl to nějaký stařec, kdo promluvil. Láska byla tak vděčná a šťastná, že se zapomněla zeptat na starcovo jméno. Když přijeli na pevninu, stařec odešel. Láska si uvědomila, že mu hodně dluží a zeptala se Vědění: "Vědění, můžeš mi říct, kdo mi pomohl"? "To byl Čas", odpovědělo vědění. "Čas ?" zeptala se Láska, "proč mi pomohl čas"? A Vědění odpovědělo: "protože jen čas ví, jak důležitá je láska v životě"!


Love příběh

27. června 2007 v 11:13 | Eazi |  povídky

Love příběhy

Všude bylo vedro k zalknutí, jen na hřbitově byl chlad. Za vysokou zdí, až v rohu hřbitova byl hrob, jehož náhrobek upoutával pozornost lidí, kteří občas zašli na samý konec hřbitova s touhou najít něco zvláštního. Z náhrobku vyzařovala tvář dívky, která byla v té době, která náležela této fotografii, velmi šťastná. Její úsměv byl tak krásný. Před hrobem stál chlapec a smutně se díval na náhrobek, jenž měl ve svém záhlaví citát: ,,Kdekdo-li budeš, budeš-li poslouchat, najdeš mě vedle".
Tomu chlapci mohlo být tak 18 let. Stál tam ve stínu lip, v ruce držel kytici krásných kopretin. Hladil je a na ruce mu chvílemi padaly slzy. Já tam stála v pozadí s trochou zvědavosti a pozorovala jsem ho.
Stál tam snad už tři hodiny, ani jednou se neotočil, ani jednouše nepodíval jinam, než na tvář té dívky. Přistoupila jsem blíž, abych mu viděla do tváře. Uviděl mě a ani by mě ani nevnímal, kdybych na něj nepromluvila. Byl hezký a mně se zdálo, že jsem snad hezčího kluka nikdy neviděla.Bylo divné, že takový kluk není teď někde na koupališti, kde by byl určitě obklopen spoustou dívek, že tu stojí a padají mu slzy. Když jsem se mu podívala na rty, uviděla jsem, že si s někým povídá,ale nikdo tu nebyl. Až po chvíli jsem si uvědomila, že slova, která vypouští přes rty jsou určena někomu, kdo už na věky spí. Byla to slova pro tu neobyčejně krásnou dívku. Šeptal něco, ale já mu nerozuměla.
Až po chvíli vzlyk zesílil a on šeptal: ,,Proč jsi mi odešla?" V té chvíli bych se nejraději ztratila a nebyla toho svědkem. Poté položil květiny na hrob, otevřel lucerničku a zapálil svíčku. Vyndal z kapsy kapesník, otřel si oči a zahlédl mně. Na chvíli se zastavil a svýma krásnýma očima se na mě podíval. Byl to pohled velice smutný, ale měl sametově měkký hlas. ,,Ahoj, něco potřebuješ?" promluvil na mě. Nezmohla jsem se ani na slovo. Zeptal se mě znovu a v tom jsem se rozbrečela. Šel ke mně, řekl, ať nebrečím, že život je zlý. Dovedl mě k lavičce a půjčil mi kapesník. Byla to hrozná chvíle. ,,Promiň, já nechtěla," řekla jsem. ,,To nic," řekl a začal mi vyprávět svůj příběh.
,,Jmenovala se Klárka. Začali jsme spolu chodit. Poznali jsme se u kamaráda na oslavě. Líbila se mi a tak jsem šel pro ni, abychom si zatancovali. A pak jsem ji pozval na drink. Připadala mi jako bohyně, kterou mi někdo musel seslat. Povídali jsme si spolu a pak jsem ji doprovodil domů. Druhý den jsme spolu byli na koupališti, kde jsem se také poprvé líbali. Potom nastalo mnoho nádherných dnů. Po půl roce jsme spolu poprvé spali. Chodili jsme si na proti ke škole. Jen jednou jsme se spolu pohádali, netrvalo to však dlouho, po hodině jsme byli zase spolu. Chodili jsme spolu do kina i do divadla, téměř jsme se od sebe nehnuli. Naše parta nám říkala ,,snoubenci"."
Když mi Martin o tom všem vyprávěl, bylo mi zase do breku. Nedovedla jsem udržet slzy, brečela jsem a brečel i on. Kvetoucí lípy a stromy kolem byly jedinými svědky naší rozmluvy.
Jeho oči měli takový divný smutek a žal, jaký jsem ještě nikdy neviděla. Bylo zvláštní, vidět brečet kluka. ,,Když jí bylo 17, chodili jsme spolu právě rok. Oslavovali jsme to s kamarády na chatě rodičů a potom jsme se šli koupat. Bylo nádherné se spolu ve vodě milovat a potom celou budoucnost. Ráno kámoši odjeli a my zůstali sami.
Udělali jsme si slavnostní snídani v trávě a v té chvíli jsem byl nejšťastnější člověk na světě." Když dokončoval vyprávění, zpomaloval věty a oči se mu zalévaly slzama. Potom začal vyprávět ten smutný den... ,,Bylo právě takové vedro jako je dnes a my se rozhodly, že si vyjedeme do přírody. Jeli jsme k nádhernému jezeru kousek od nás, kde nikdo většinou není. A i dnes jsme tu byli sami. Klárka byla ten den nádherná. Měla úplně nové šaty a vlasy krásně rozevláté. Byl jsem šťastný... Večer se blížil a my jsme se rozhodli jít si zatancovat na ples. Lidé se po nás dívali a říkali, jaký jsme nádherný pár.
Když zábava skončila, jeli jsme domů každý jiným autem. Naposledy jsme se políbili, objali a každý jel svou cestou. Přišel jsem domů a šel spát. Uprostřed noci mi zvonil telefon, do nemocnice přivezli těžce zraněnou dívku, která si přeje, abych tam přijel.
Celou dobu jsem utíkal, ani nevím, jak jsem tam doběhl. Otevírali mi dveře a dívali se na mě utrápeně. Doběhl jsem do jejího pokoje. Okolo postele seděli rodiče. V jejích očích byl pohled, na který nikdy nezapomenu. Řekla mi: ,,Nechce se mi umírat, ale musí to být." Pak se obrátila na rodiče a tichým hlasem, který ji byl tak cizí, řekla: ,,Za všechno, co jste pro mě udělali, vám děkuji".
Držel jsem ji za ruku a ona hlasem, který se těžce nesl pokojem, řekla: ,,Moc tě miluji a nechce se mi od tebe. Dones mi někdy kopretiny, nenechávej můj hrob prázdný. Navždy tě budu milovat. Měla jsem vás všechny moc ráda, rodiče, tebe, jediného v mém životě." Potom usnula a my jsem museli odejít. Její mamka se zhroutila a její táta se zalitýma očima slzami ji podpíral. Já vyběhl ven, začali mi téct slzy. Najednou jsem byl sám. Chtěl jsem umřít. Dávali ji jen malou naději.
Celou noc jsem prochodil a nevěděl, zda ještě žije.Svítalo a nastával nový den, ale mě bylo moc divně.
Zemřela brzy ráno na vnitřní krvácení. Naposledy mně dovolili podívat se na ni a pak ji odvezli. Stál jsem tam na chodbě a tekly mi slzy jako hrachy. Nechtěl jsem věřit, že moje jediná zemřela a že už ji nikdy nepolíbím, nepohladím, neobejmu...
Celý měsíc jsem potom nikam nechodil. Vykašlal jsem se na školu, na všechno a stále jsem se vracel na ta místa, kde jsem byli spolu šťastní. Bylo mně všechno úplně jedno, každý den jsem stál u jejího hrobu a vyčítal si, že jsem ji nechal jet samotnou. Kdyby jela se mnou, tak by se jí nic nestalo. Narazil do nich opilý řidič.
A teď už rok chodím sem den co den. Nechci se bavit s lidmi, ty jsi první, s kým mluvím. Nevím ,ale cítím, že ty jsi jediná, kdo mi rozumí. Nech si ale všechno pro sebe, prosím! Lidi jsou zlí. Nikdy už nechci s žádnou holkou chodit. Tak a teď běž a nech mě tu samotného."
S těmito slovy se se mnou rozloučil a já cítila, jak se propadám někam hluboko a nechce se mi zpět. Jak je ten život nespravedlivý!
Ještě několikrát jsem se s ním viděla. Potom odešel na vojnu a psali jsme si. Zůstali jsme přátelé, jezdili na výlety, ale nikdy nás nenapadlo, že bychom spolu mohli žít.
Tak uplynul čas a Martin má teď na hrobě každý den kytici kopretin jen ode mě. Je to právě měsíc, co se zabil v autě. Všichni mu říkali ,,sebevrah", ale jen já jsem věděla, proč to udělal. Bylo to pro něho vysvobození.
Všude je vedro, jen na hřbitově je chlad, který je protkán žilkama bolesti. Sedím pod rozkvetlou lípou a v ruce držím kopretiny. Oni tu leží vedle sebe a jsou stále spolu. A tak tu sedím a povídám si s nimi - jsou tu se mnou...

Green Day zivotopis

25. června 2007 v 8:44 | eazi |  green day

Green Day zivotopis

Kamarádi Billie Joe Armstrong a Mike Dirnt, kteří se seznámili v roce 1982 v californském městě Rodeo, kde bydleli, založili svou první kapelu ve 14 letech nazývanou Sweet Children. V roce 1989 se k nim přidal bubeník Al Sobrante a skupina se přejmenovala na Green Day. Debutové album - 1039/Smoothed Out Slappy Hours vydali s bubeníkem Al Sobrentem v roce 1990. Krátce na to Al z kapely odchází a na jeho místo nastupuje bubeník Tré Cool. S tímto novým bubeníkem nahráli Green Day své druhé album, které se jmenuje Kerplunk. Ještě předtím, než Green Day dostali nálepku "všeobecně známí", měli za sebou už pět celostátních turné. Hráli v bytech a garážích od svých fanoušků. Přelom v jejich kariéře nastal s vydáním alba Dookie v roce 1993. Brzy na to se tyto songy Green Day o strhávání strupů, pyromanii nebo masturbaci staly neoficiálními hymnami nejen teenagerů. Jejich texty jsou plné nespokojenosti a rebelie. Tohoto alba se jen v USA prodalo přes 10 milionů kusů. Vyhráli také cenu Grammy za nejlepší alternativní hudební činnost. Na dalších albech Insomniac a především Nimrod zůstali Green Day naprosto věrní svému punkovému postoji. Další album se jmenuje Warning a mezi skalními fanoušky celkem propadlo, ale prodalo se ho nejvíce kusů. V roce 2001 vydávají album s největšími hity "International Superhits" a první DVD kapely obsahující rovněž nejvetší hity. Po vydání tohoto alba se mezi fanoušky skupiny strhla debata o konci kapely. Napětí, jak to bude s kapelou dál, skončilo v září roku 2004, kdy Green Day vydávají jejich zatím poslední album American Idiot. Snad všichni fanoušci byli zvědaví jestli bude znít jako "nový" Warning nebo jestli to bude poctivý punkrock. Green Day v tomto albu vystupuje proti Georg Bushovi a válce v Íráku. Snad na oplátku je singl American Idiot v rozhlasové verzi zkrášlen pípnutím místo každého slova "fuck". Naštěstí na albu již tento zásah není. Kapela se dokonce nechala slyšet, že by si dokázali představit příběh z kolekce American Idiot předvedený na filmový pás nebo jako muzikál. O vydařenosti alba svědčí to, že kapela Green Day dostala za American Idiot cenu Grammy v kategorii "Nejlepší rockové album".

JOJO životopis

25. června 2007 v 8:41 | eazi |  Jojo
JOJO životopis

zpěvačka

Datum narození: 20.12.1990
Místo narození: Massachusetts, USA
Znamení : Střelec
Joanna Noelle Levesque, známá také pod pseudonymem JoJo se narodila v roce 1990 v městěčku Foxboro . Stejně jako její matka Diana Lynn Levesque , už od dvou let učila zpívat . Její máma totiž zpívala v kostelním sboru a Joanna se tak po ní naučila neuvěřitelně vysoké tóny . Později začala pořádat koncerty ve svém pokojíčku a stále čekala na svou šanci . Tu dostala, když si v místních novinách přečetla inzerát na konkurz do televize CBS-TV´s. Svým vystoupením a povahou ihned uchvátila producenty a proto jí vybrala, aby v show vystupovala. Jednou, když vystupovala v show Billa Cosbyho, tak se jí zeptal jestli by nezazpívala něco malého pro lidi ve Faneuil Hall. Odvázala se a zazpívala "Respect" od Arethy Franklin.

labutě

25. června 2007 v 8:36 | eazi |  povídky

Proč jsou labutě bílé?

Proč jsou labutě bílé? Zvláštní otázka. Třeba jsou to dobré víly zakleté do tohoto andělského zvířete. Zato lidé by mohli být zakletí snad jedině do černých havranů. Není se ani čemu divit. Jsou tak nemilosrdní, bez citů. Všechny své pravé pocity skrývají za maskou. Za maskou nevinnosti. Ale skutečnost je jiná. Uvnitř se skrývá jen zkažené jádro. Černá duše, které není cesty zpět.
Říkáte si, že všichni nejsou takoví? Nevěříte? Je to složité. Ale vlastně máte pravdu. Jsou zhruba dvě skupiny lidí. Ta první jsou ti sobci, co skoro nic necítí, co je jim jedno, co cítí ostatní. A ta druhá? To jsou lidi, kteří jsou považováni za blázny, za problémové lidi. Ale to vůbec není pravda. Ano, mají problémy. Ale jen se jich zeptejte proč a uvidíte, co vám odpovědí. Řeknou, že se jim chce zemřít- bolestí nad tím, jak jsou lidé hrozní. Jak životy, které žijí, jsou prázdné. Víte, cítí bolest za ty, kteří ji cítit nechtějí. Přidejte k tomu pocit samoty, izolace a opuštění. Pocit nenormálnosti. A hned se na to budete dívat jinak. Pochopit tohle všechno je moc složité a to co jsem řekla nepopisuje ani třetinu pocitů téhle skupiny lidí.
Ale někteří lidé v sobě nemají ani kousek bílé labutě. Žijí bez tváře, bez názoru. Řídí se jen svou černou duší. Jen čekají, až někdo projeví slabost. Třeba jen chvilinku slabosti. a...zaútočí. Zaryjí své ostré nehty do zad a budou se smát křiku a pláči. Ale copak je celý svět plný jen takovýchto černých havranů? Copak už tu postupně ani není místo pro bílé labutě? Pevně doufám, že ne.
I když uznávám, že někdy je složité rozlišit takové labutě. Je to jako u lidí. Myslíte si, že když má labuť bílé peří, má i bílou duši? Nemusí tomu tak být. A proto nemyslím, že je správné posuzovat labutě jen podle peří.
A v tom se skrývá ta síla. Protože nezáleží na tom, jak vypadáte. Jak moc jste zvláštní a do jaké míry se odlišujete od ostatních. Protože i černý anděl může mít bílou duši. Stačí mít v sobě kousek něčeho dobrého, kousek bílé labutě, To je to, co nás spojuje

CITÁTY

21. června 2007 v 8:42 | http://blackie-girl.blog.cz/ |  blbůstky
Ty a tvé vlasy zvoucí k pohlazení.
Ty a tvé oči nad které není.
Ty a tvá ústa plná smíchu.
Ty a mé tělo toužící po dotiku.
Ty a má hlava co z tebe se točí.
Ty a otázka v mých modrývh očích.
Ty a vystrašené srdce mé,
že moje dlan nebude v té tvé.
Ty a můj sen co den za dnem sílí.
Já vím že láska jednou dojde k cíli.
Mé slzy už jsou dávnou pryč,
jak k tvému srdci najdu klíč?
Tak odhazuju všechny stesky ven,
Vždyd po každé noci zas přijde nový den!

..........................................................................................................................................................

Způsobil jsi že slzy v očích se mi leskounou,
že krása okamžiku mnou prostoupila,
deláš každou minutu hezkou,
tvá láska mne naplnila.
Jsi jak duha,
když déšt sluncem se mísí.
Jsi polibek,
co zpící princeznu vzkřísí.
Jsi slza,
kterou ted v oku mám.
Jen abych tě nestratila
navždy se pláče vzdám!
...........................................................................................................................................................

Jsi má něžná jistota,
pro kterou ráno vstávám.
Jsi má hříšná myšlenka,
se kterou si v duchu hrávám.
Jsi jako hudba,
kterou si v duchu broukám,
vidím te ve všem,
na co s radostí koukám.
Už jsi pro mě droga ,
každý den tě musím mít,
potřebuju tvoji touhu,něhu,
abych mohla štastná být!

Bob Bryar

5. června 2007 v 16:07 My Chemical Romance
narozen: 31. prosince 1979 v Chicagu, Illinois
pozice: bubeník
Bob Bryar se jako jediný nenarodil ani nevyrostl v Ney Jersey. Chodil na školu Eisenhower Junior High in Darien. Před MCR hrál na bubny v jazzové kapele. Předtím, než do MCR přišel, hrál na bicí Matt Pelissier, ten ale v roce 2004 kapelu opustil.

Bob pracoval jako zvukový technik pro The Used a s členy My Chemical Romance se poznal na turné s The Used. V té době už MCR pociťovali, že jim bubeník nesedí a Bob se jim zalíbil. Nyní je Bob považován za jednoho z nejlepších dnešních bubeníků. Frank se nechal slyšet, že Bob a Ray jsou jedni z nejpracovitějších lidí, jaké kdy poznal a je šťastný, že s nimi Bob hraje.

Bob se nerad fotí a nesnáší fotografy. Je známý tím, že změní směr, jakmile vidí kameru nebo foťák. Rád poslouchá Black Sabbath.

Bob Bryar

Bob Bryar

Bob Bryar

Bob Bryar

Bob Bryar

Bob Bryar

Bob Bryar

Bob Bryar








Ray Toro

5. června 2007 v 16:02 My Chemical Romance

Ray Toro

narozen: 15. července 1977 v New Jersey
pozice: kytarista, zpěvák, píše hudbu
Rymond Manuel Toro-Ortiz vyrostl v Ney Jersey v portorickém a portugalském sousedství. Byla to nebezpečná čtvrť, potloukali se tam dealeři a občas tam někdo našel mrtvolu. Rodiče mu nedovolovali chodit si ven hrát. Chodil na střední skolu Kearny a snažil se okouzlit dívku tím, že si strčil do nosu bonbóny, ale přilepily se a musel jít na ošetřovnu.

Na kytaru Raye naučil jeho starší bratr, který mu byl velkým vzorem. Koupil mu kytaru a naučil ho poslouchat Queen, Pink Floyd a Led Zeppelin. Krátce po skončení školy se Ray seznámil s Gerardem a Mikeym Wayem a spolu založili My Chemical Romance. Ray jinak punkrock moc rád nemá, poslouchá Iron Maiden a Ozzyho Osbourna. Pro MCR skládá většinu písní. Jeho kytarovými vzory jsou Randy Rhoads, Stevie Ray Vaughan, Slash (Guns N' Roses, Velvet Revolver), Jimi Hendrix, Kirk Hammett (Metalica), Brian May (Queen) a Jimmy Page (Led Zeppelin).

Ray si v únoru 2007 nechal na levou ruku vytetovat "SL" jako Stage Left, na znamení toho, že v kapele pokaždé hraje na levé straně. Je známý svým divokým afrem, které se mu jednou Mikey Way pokusil narovnat, vydrželo to jeden koncert.

Ray Toro

Ray Toro

Ray Toro

Ray Toro

Ray Toro