.

Srpen 2007

nehoda

10. srpna 2007 v 20:04 | Eazi |  povídky
Marseilles, 1991
Henri Cosquer měl tajemství. Tajemství tak neuvěřitelné, úžasné a nebezpečné, že kdyby je někdo někdy odhalil, mohl by umřít. A to nejhorší se možná už stalo. Bylo načase kápnout božskou…
,,nic nového? Dobrá, když něco najdu, zavolejte mi." Příslušník pobřežní policie prásknul s telefonem a zanadával. Zhluboka se nadechl a ostražitě si Henryho prohlížel.
,,A prý chce se mnou chcete mluvit, pane Cosquere. Máto něco společného s těmi pohřešovanými potápěči? V tom případě byste si asi měl pospíšit, poněvadž je hledáme a máme s tím spoustu práce. I když…"
,,Budu stručný, pane," řekl Henri tiše. ,,Myslím , že vím, kde ti muži jsou…"
,,Vy to víte? No tak mi to řekněte-kde jsou!?"
Henri zvedl ruku. ,,Je mi líto, že to říkám, ale ti potápěči jsou téměř určitě mrtví"
Policista si trpce povzdechl a potom přikývl. ,,Já jsem to věděl!Touhle dobou už jim nejspíš došel vzduch. Asi byste mi měl říct všechno, co vite."
Henri váhal, ale věděl, že bude muset vyprávět celí příběh od začátku do konce.Jiné cesty nebylo…
,,Asi před šesti lety jsem se potápěl u Mysu Borgisu a našel jsem vchod do podmořské jeskyně."
,,A nikomu jste o tom neřekl?"
,,Ne, ta jeskyně, to je splet´tunelů-někdo by se v nich mohl mohl ztratit a zemřít na nedostatek vzduchu, a potom …" Henri se přinutil k odmlce a usilovně přemýšlel. Snad by navzdory všemu mohl to tajemství zamlčet. Bude muset volit slova velice opatrně.
,,…a říkal jsem si, že by bylo příliš nebezpečné, kdybych to někomu řekl. Kdyby se tam někdo vydal, mohl by přijít o život."
Policista ho netrpělivě postrkoval. ,,Takže ti pohřešovaní muži by mohli být tam. A vy ochotný nám tu jeskyni ukázat? Ano?"
Aniž by čekal na odpověď, popadl telefon a začal vytáčet číslo.
,,Tady to je!" překřikoval Henri řvoucí motor člunu pobřežní policie.
Z motoru vyprskl obláček páchnoucí naftou a bylo slyšet vlny tříštící se o vápencové útesy. Když si Henri a další dva muži naposled před sestupem do vody kontrolovali výstroj, moře se zdálo hluboké a temně modré. S hlasitým šplouchnutím se překulili přes bok lodi a vydali se ke dnu.Henri plaval první.
Nikdy si nezvykl na na zvláštnosti potápění-jak se vlny a zvuky z hladiny tlumí a ztrácejí v explozích bublin z jeho náustku. A na to jak, jak se barva světla proměňuje z bílé na zšeřele modrou. A najednou tam bili - Henri ukázal na trhlinu ve skále.
Pak Henryho napadlo, co by mohli uvnitř najít, a srdce se mu rozbušilo…
Byl tady už mnohokrát předtím. A vždy sám. Kéž by to bývalo mohlo tak zůstat! Všichni tři si rozsvítili baterku a protáhli se otvorem. Uvnitř byla tma a světlo jejich svítilen se ztrácelo ve vzdouvajících se mracích bahna., které vířilo vodou po každém jejich pohybu. Tunel se točil a bylo hned snadné se tu ztratit. Henri pomyslel na pohřešované potápěče a zachvěl se. A v příštím okamžiku je spatřil.
Světlo jeho svítilny dopadlo na lidskou postavu a pak ještě na další dvě, povlávající v temné vodě jako opilci. Ti potápěči byli mrtví - ztratili se tu a došel jim vzduch. Henri se snažil nemyslet na paniku a zoufalý strach, které prožívali ve svých posledních okamžicích. Nyní budou padat otázky. Vydají se sem další lidé a nejvlastnější tajemství jeskyně bude brzy odhaleno. Bylo by lepší, kdyby to bylo hned teď. Ano, musí to být…
Henri dal ostatním znamení, aby ho následovali, a pak rychle proplul kolem mrtvých. Snažil se nedívat na jejich lesklé oči a bledé, svírající se prsty. Na konci tunelu byla ve skále štěrbina. Vypadalo to jako slepé uličky, ale štěrbina vedla do dalšího tunelu - tak úzkého, že se jím člověk musel provlékat jako úhoř. Po nějaké době, která se zdála dlouhá jako celý věk, se tunel otevřel do strašidelné podvodní krajiny. Henri spatřil stalaktity visící v šeru jako dýky.
Byla to zatopená jeskyně.
Blízko u stropu se objevil záchvěv světla a Henri plaval směrem k němu. Vynořil se nad vodu, stáhl si z obličeje masku a zhluboka se nadechl studeného vzduchu, který tu moře uvěznilo před víc než 10 000 lety. Pak posvítil svítilnou na stěny jeskyně. Oba muži se k němu přidali a ústa se jim otevřela údivem. V překvapení zalapali po vzduchu a jeden řekl:,,to je neuvěřitelné!"
Stěny žily zvířaty. Byl tam obrovský, okrem a červenou namalovaný tur s vyklenutým hřbetem. Mezi stíny uháněli jeleni a srny. Koně se vzpínaly nebo vyhazovali kopyty a svíjel se tam i tuleň, který měl bok probodnutý oštěpem. A co bylo ze všeho nejpodivnější: uviděli tam lidskou ruku zvednutou na pozdrav, obtaženou krvavě červenou barvou. Jako kdyby ji někdo namaloval den předtím.
Tohle bylo Henryho skryté tajemství - zatopená umělecká galerie stará 20 000 let. Den za dnem se sem vracíval a pásl se očima na krásných zvířatech, jež tu byla zobrazená. Ale teď to ukázal jiným, a kouzlo se vytratilo. A pociťoval smutek že tohle čarovné místo ž není jeho tajemstvím.
.
.
.
.
.
Ale byly ty obrazy opravdu pravé? Co myslíte…?
a) To je pitomost! Lidé doby kamenné se do jeskyně nemohli bez potápěčské výstroje nikdy dostat. Henri Cosquer byl skvělý malíř a ta zvířata si tam namaloval pro zábavu.
b) Lidé doby kamenné vlastně podmořské potápění vynalezli. Archeologové se domnívají, že dýchali vzduch, kterým si napouštěli močové měchýře ze smradlavých prasat.
c) Ta jeskyně ve skutečnosti kdysi bývala na souši, ale mořská hladina se pak zvedla a voda jeskyni zatopila. A v té podmořské bublině se kresby dokonale zachovaly.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
Správná odpověď je c)
Jeskyně smrti je povídka z knížkyOhromná archeologiekterou napsal
Nick Arnold.Knížku vydalo nakladatelství EGMONT (www.egmont.cz)
v expediciDĚSIVÁ VĚDA.