.

Leden 2013

Medvídek

29. ledna 2013 v 21:14 | Eazi |  Napsala jsem
Je fascinující, jak funguje lidský mozek... Když se řekne medvídek, tak každému se vybaví medvídek. Ale kdybychom požádali 100 lidí, ať nám popíší svého medvídka, tak každého medvídek bude trochu jiný.
Když se řekne medvídek, tak se mi jako první vybaví obrovskej plyšovej chlupáč, kterého jsem dostala, když mi byly 2 roky pod stromeček a do dneška se mnou obývá pokoj.
Hned v zápětí si začnu pobrukovat slavnou písničku "Medvídek" od české skupiny Lucie.

A pak se myšlenkama zase vracím k tomu svému chlupáčovi a napadají mě myšlenky jako ,,co kdyby ožil" jako ve filmu "Ted" nebo aspoň na pár minut ožil jako v "Noc v muzeu". Když jsem byla malá, tak jsem snila, že jednoho dne ožije a budeme si spolu hrát. Loupala jsem omítku ze stěny a krmila s ní jak sebe, tak i medvěda, tahala ho všude po bytě s sebou.
Nyní mi přijde spíše děsivé, kolik toho o mě ,,ví a viděl" ze svého místečka na zemi vedle skříně a co všechno by mohl naprášit a vyprávět, kdyby ožil... Naštěstí víme, že je to jen hračka. Hračka, která je vždy po ruce, když je člověku smutno a potřebuje někoho/něco obejmout, pomačkat a přitulit se. Hračka, která v tom rohu skříně vypadá prostě suprově a nakonec hračka, která dokonale zvládá i roli polšťáře. Tak to je můj medvídkovskej superman tedy superbear!
A když už jsme u těch medvídků, tak mě napadá, že je třeba provětrat spižírnu... ;)
Pac a pusu,
Vaše Eazi ♥


Návrat ztraceného blogera II.

26. ledna 2013 v 20:29 | Eazi |  Napsala jsem
Čau lidi!
Tímto článkem bych chtěla navázat na článek ,,Návrat ztraceného blogera". Už jsou to skoro 2 roky, co jsem zde přidala poslední článek. Článek o tom, že nemám čas a dočasně končím s blogem. Dnes jsem se ani nevím jak dostala v myšlenkách k blogu. Vzpomínala jsem jak dlouho to je, od doby, kdy jsem tuto stránku založila, jestli můj blog ještě existuje a hlavně jsem byla zvědavá, jak svůj blog budu hodnotit s odstupem času.
Největším překvapením pro mě bylo, když jsem si po té dlouhé době neaktivity vzpomněla na heslo. Prolezla jsem všechny rubriky, pár článků projela a zjistila, že moje zájmy se od té doby dost změnily. Už nejsem ta sladká puberťačka, která si kreslí didl obrázky, poslouchá ,,tvrdou" muziku Avril Lavigne a doma pusinkuje plakáty Milana Baroše. Každý se mění a dospívá. Sice ty články, co jsem dříve psala (a kopírovala obrázky, kde se dalo) už mi nic neříkají, ale je mi líto to smazat. Přeci jenom jsou to vzpomínky. S každým příběhem je spojeno místo a nějaký zážitek, člověk nebo něco jiného. Ať už jsem ty články psala doma, na keramice, ve škole nebo v autobuse cestou ze školy, vždy je v nich něco.
A články, ze kterých je cítit kopírování, snad časem nějak proberu, upravím nebo hromadně smažu. Ale to až budu mít čas... Stejně jako splním plán, udělat z tohoto blogu i studovnu a dát sem nějaké materiály ke studiu. :)
PS: V únoru to bude neuvěřitelných 6 let, od doby, kdy se zrodil tento blog. Mrkající








Drogy

26. ledna 2013 v 18:29 | Eazi