.

Muži? Co po nás vlastně chtějí?

4. února 2013 v 15:57 | Eazi |  Napsala jsem
Jsem zamilovaná, vznáším se, létám. Mám motýlky v břiše a úměv na tváři, když vidím svoji milovanou osobu. Nutkání rozeběhnout se, skočit kolem krku a nepustit. Jen tak viset na krku a ,,fetovat" jeho vůni...
V těle se mi dějou tisíce chemických pochodů, hormony se bouří, na očích růžové brýle a na srdíčku pocit, že je mi skvěle... Že mám toho nejlepšího muže na světě. Že jsem se konečně dočkala a i mě konečně navštívila láska.
Neustálá potřeba doteku, objetí, polibků...
A pak se ozve věta, která tohle všechno během milisekundy rozbije. Věta, která tě vrátí na zem. Věta která bodne u srdíčka a zvedne vlnu pochybností. Věta, která nebyla myšlena zle, ale bolí.
,,Nebuď tak upjatá!"





Má mě ještě rád? Chce se mnou být? A jak to myslel, upjatá? Vždyť jsme si napsali ráno a od tý doby jsem ho ,,nechala žít" a dělala si svoje s tím, že se ozve...
A tak v 8 večer, po dlouhých x hodinuách, kdy jsem o něm ani neslyšela, kapituluju a vzdávám čekání na zázrak, že se ozve sám od sebe a ozývám se první s pocitem, že na mě dočista zapomněl.
Chlapi jsou asi fakt z jiný planety a jejich chování snad nikdy nepochopím.
Jeden den Ti zavolá, že jede kolem, jestli seběhneš před dům pro pusu. Jindy tě pozve k sobě na dopolední kafčo a pohodičku v zimní zahradě v křesle a hřejícím Sluníčkem nad hlavou. A jindy se ten samý chlap chová jako by měl city ze železa a srdce okované mosazí... Co si o tom máme myslet my ženy? A hlavně jak se máme chovat? Nechat je být a čekat na zázrak a pak si stejně jen přečíst v sms nebo vyslechnout naživo otázku Co je s náma a proč se neozýváme?? Copak je naše povinnost se ozývat jako první?
Každopádně ať uděláme, co uděláme, podle nich jsme buď upjaté, náladové, protivné nebo děláme uražené i když ve skutečnosti jen čekáme, co udělají oni...
Ale tohle není pohádka, aby všechno vždycky končilo happy endem, tohle je realita a v tý je třeba bojovat a snažit se žít v míru, lásce. Milovat, ale nesnažit se pochopit ty naše samce... Ale i přesto, že je nechápeme, bez nich nemůžeme být a myslím, že ani nechceme. Jsou to prostě naši muži, které bysme nejraději umačkaly, když je vidíme, i když jsou sebevíc protivní a tváří se sebedrsněji.
Vaše Eazi
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 iSim iSim | Web | 4. února 2013 v 16:07 | Reagovat

Hezké

2 eazi eazi | Web | 4. února 2013 v 16:38 | Reagovat

Děkuju. ;)

3 Stepic Stepic | E-mail | Web | 5. února 2013 v 16:05 | Reagovat

Hezky napsané, chytlo mě to..

4 eazi eazi | Web | 11. února 2013 v 0:08 | Reagovat

Děkuju. :-)

5 karlaprazakova karlaprazakova | 6. dubna 2013 v 16:32 | Reagovat

Pěkně napsané :-)
A co chtějí, to nevím dodnes a jsem vdaná skoro dvacet let ;-)

6 Simply I Simply I | 29. listopadu 2014 v 9:36 | Reagovat

Wow! Konečně vím, že nejsem jediná holka co si to myslí.. Život s kluky je strašný, ale být sám je ještě horší! Někdy před mým klukem dělám uraženou, ne protože bych doopravdy byla, ale protože mě zajímá, jestli mu ještě stojím za to, aby ke mně přišel, obejmul mě a snažil se to odčinit.. a pak, jakmile ke mně příjde a usměju se, pochopím, že ho miluju o to víc♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama