.

Láska z přátelství

4. března 2013 v 14:28 | Eazi |  Ze života
,,Důvěra a láska musí chodit pospolu." citát Boženy Němcové se kterým plně souhlasím. Myslím si, že bez lásky, upřímnosti, důvěry a trochy své hrdosti milovat jiného prostě nejde. Než jsem začala chodit se svým miláčkem, tak jsem o něm zrovna nejlepší mínění neměla. Byl to typickej kluk, o kterým jsem říkala, že bych ho do týdne musela zabít. On totéž říkal o mně. Neuměli jsme si představit, že bychom někdy spolu mohli chodit týden natož pár měsíců. (A vida, 30.ledna to bylo půl roku.)
tenkrát, dlouho předtím, než jsme spolu začali chodit, jsme o sobě věděli hodně. Jak dobrých věcí, zážitků, které nás spojovaly, tak i horších, například tajemství nevěry a různých přešlapů. To byl jeden z důvodů, proč jsem broukovi nevěřila, když jsme spolu začínali. Ano slyšíte dobře, nevěřila jsem mu. Cítila jsem se v jeho přítomnosti skvěle, jako chlap mě děsně přitahoval a stále přitahuje, ale v mysli mi pořád hlodal červíček pochybností, jestli se opravdu po týdnu nezabijeme a jestli mi dokáže být věrný. A hlavně jsem stále nevěděla, jak to se mnou myslí a co se honí hlavou jemu. Když to řeknu hodně na hulváta, tak jsme se ze dne na den stali z tzv. "přátel s benefity" párem. Hodně probíraným párem.


Všichni začali řešit a uzavírat sázky, jak dlouho nám to vydrží, jak se k sobě hodíme či případně nehodíme. Nejvíc mě ale na tom všem vytáčely neustálé připomínky a otázky, jeho kamarádek ze střední školy. Připomínky typu: ,,Kdo to je? Ty už nejsi s Janou?". Ty mi doslova lezly krkem.
Než jsme spolu začali chodit uplynuly asi 2 měsíce nebo možná ještě delší doba, kdy ti 2 už spolu nebyli, nestýkali se, nekomunikovali, z Fcb obou zmizely důkazy o společném vztahu a exka už taky nebyla nezadaná, ale vesele si randila a užívala nové lásky. Nemám jí to za zlé, je to její život. Ba naopak jsem ráda. Mám teď totiž toho nejlepšího chlapa, jakého jsem si kdy mohla přát.
Bavit se jako nejlepší kamarádi. Milovat se jako milenci. Blbnout jako malé děti. Držet spolu jako manželé. Chránit se jako sourozenci.
Naprosto souhlasím. Dlouho mi trvalo, než jsem dokázala broukovi říkat, co si myslím a co jsem do teď probírala jen s nej kámošem nebo kámoškou. Cítila jsem se trapně, že ho zatěžuju blbýma problémama. Ale i když mi to stále dělá problém (a vlastně mi to vždycky dělalo problém) bavit se o svých pocitech, snažím se to říct a ne to v sobě dusit. Je lepší mu říct, že mi něco vadí, než to mlčky snášet a jednou v afektu vybouchnout a všechno vychrlit. Takové chrlení totiž dělá víc škody než užitku a strašně to pak bolí obě strany...
Část "milovat se jako milenci" se mi moc rozebírat moc nechce. Je totiž plná emocí, které já nerada ventiluju. Řeknu jen, že jsem spokojená a neměnila bych.
A se zbytkem taky naprosto souhlasím. Když o něm přede mnou někdo škaredě mluví, tak po něm neskočím a nevydrapu mu oči, to by bylo v dnešní době, kdy už nelezeme nahatí po stromech, trochu přehnané. Spíše vedeme diskuzi, kde chci slyšet argumenty, proč si to myslí.
Ale nejkrásnější je stejně, když spolu letíme ruku v ruce z kopce po louce, smějeme se a nad ničím nepřemýšlíme. Jen si užíváme sílu okamžiku, společnou blízkost a hlavně ten klid a žádné napětí mezi námi. V tu chvíli, kdy se dole pod kopcem zastavíme a koukneme na sebe prostě vím, že k sobě patříme. Že ho miluju a že i z jeho očí vyzařuje, že je spokojený...
Jaký máte vy názor na:
  • vztah vzniklý z přátelství?
  • přátele s benefity (zažili jste někdy?)
  • taky máte problém vyjadřovat své emoce?
Budu se těšit na Vaše komenty.
Vaše Eazi♥
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 A. A. | Web | 4. března 2013 v 21:08 | Reagovat

Někdy bych to chtěla zažít, abych měla z kámoše kluka, ale zdá se mi, že jsou kolem mě jen samý nevychovaný hovada. Jo, ty sázky jsem nedávno taky zažívala a vím, že to není nic hezkýho.
Promiň, že jsem tě teď moc neobýhala, ale nestíhala jsem:) (Jo, blbá výmluva ale pravdivá:D)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama