.

Přívěšek na kožené tkaničce

13. dubna 2013 v 17:22 | Eazi |  Napsala jsem
Šel po ulici. Náhle se zastavil a zadíval se před sebe na zem. Mohl by přísahat, že tam něco zahlédl. Něco malého se náhle mihlo mezi lístky spadaného podzimního listí. Předklonil se a odkryl lístek. Pod ním se krčila malá bytost. Vypadala jako člověk, ale jemně svítila. Vyzařovalo z ní jemné narůžovělé světlo. Chvíli se díval a přemýšlel, co to mohlo být? Nejsou to jen vidiny? Už dva dny pořádně nespal a v práci je v jednom kole.
Najednou se bytost před ním pohla. Jako by vycítila, že jí nechce ublížit. Opatrně, koutkem oka, pohlédla na Honzu a pak se opřela o malou ručku, posadila se na bok a zvědavě si jej prohlížela. Honza, celý vyjevený zašeptal: ,,Kdo jsi?" Stvořeníčko na něj chvíli koukalo, poté se lehce usmálo a začalo broukat jemnou melodii. Tu melodii znal. Neúmyslně, úplně instinktivně, si ji začal taky broukat. Jak si tak pobrukoval, začaly se mu do mysli prodírat myšlenky a vzpomínky. Náhle věděl, co je to za melodii. Vzpomínal si. Hrával ji v dětství na klavír. Hrával ji, když se cítil sám. Hrával ji bez not. Byla to jeho skladba. Sám si ji vymyslel. ,,Odkud ji znáš? To je moje skladba!"
Pidi človíček před ním si odfrkl a zasmál se. ,,Tvoje?" Honza nechápal. Vážně tu skladbu složil. ,,Vážně, je moje! A kdo vlastně jsi?!" Človíček mu naznačil pohybem svého malinkého prstíku, ať se skloní. Honza neváhal. Kleknul si k němu na zem do listí, předklonil se a zadíval se na to malé tělíčko.

Vypadal jako člověk. Avšak na zádech měl křídla. Byla jemná, průsvitná. Jako znával od kouzelné víly z pohádek. Odtrhl oči a podíval se výš. Na tenoučkém krčku seděla oproti tělu dost mohutná hlava. Z ní na něj koukaly dvě krásné oříškově-hnědé oči orámované čenočernými dlouhými řasami. Uprostřed kulatého obličeje vystupoval drobný, rovný nosík s dvěma narůžovělýma tvářičkama okolo. Pod nosíkem ústa vytáhnutá do úsměvu. Honza si jen pomyslel: Proboha, vždyť to jsem já! V tu chvíli malá ručička zmizela v kapse, něco nabrala, opět vykoukla z kapsy a než se Honza nadál, už mu něco hodila do očí. Byl to písek. Písek jemnější, než kdo kdy viděl. Byl to kouzelný písek. Honzovi se v tu ránu udělaly mžitky před očima. Viděl sám sebe, jak leží v listí. Kolem něj se zvedal vítr. Byl silný, silnější, listy sběsile poletovaly ve větru. Přibýval na síle a měnil se v tornádo, jenž se blížilo k Honzovi. Honza se viděl, jak tam bezmocně leží. Chtělo se mu křičet, upozornit sebe samotného. Ale nemohl vydat ani hlásku. Sledoval, jak tornádo pohltilo jeho tělo. Jak se zuřivě zmítá ve víru vzduchu a cítil uvniř sebe jakousi sílu, nějaký tlak. Něco mu tlačilo zevnitř do hrudníku. Měl pocit, jako by se z něj cosi dralo ven. Chtěl křičet, chtěl brečet, chtěl se bránit, ale nemohl. Najednou vše pochopil. Pochopil, co mu střítek chtěl říct.
Nemohl křičet, protože to zapomněl. Změnil se. Přestal používat své emoce. Už to nebyl ten malý Honzík, který tak rád hrál na klavír, broukal si melodii, povídal si plačky u okna s andělem. Už to nebyl ten malý kluk, co věří na kouzla, zázraky a na nadpřirozeno. Stal se z něj automat bez emocí. Kdy naposled uronil slzu? Kdy někoho objal a řekl mu, že ho má rád?
Najednou se Honzovi po tom všem zastesklo. Jeho oko se lehce zalesklo a po tváři se mu skutálela slza jako hrách. A za ní další. Vše v tu ránu ustalo. Honza se probral. Byl zase ve svém těle. Lehce pohnul hlavou, zahýbal prsty u nohou. Zavřel oči a nadechl se z plných plic. Byl tak rád, že je zase tady. Pomalu si sedl a urovnával si myšlenky. Dal ruce do kapes a nahmatal cizí předmět. Vyndal to z kapsy. Byl to malý přívěšek skřítka na kožené tkaničce. Věděl, že se to opravdu stalo, avšak zároveň věděl, že to navždy musí být jeho tajemstvím. Nikdo by mu nevěřil a označili by ho za lháře a blázna. Honza vzal přívěšek do ruky a rozeběhl se k domovu. Vítr mu čechral vlasy, listí lehce křupalo pod nohami a Honza byl zase šťastný. Zase se cítil sám sebou...
Vaše Eazi ♥
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

sčítání lidu!

1,2,3,4,...

Komentáře

1 Ronnie Ronnie | E-mail | Web | 13. dubna 2013 v 18:26 | Reagovat

Páni, to bylo krásné.
Už jen ten obrázek mě navnadil ke čtení. :-)
Povídka to byla taková... pohádková, fantasy, jak pro děti, a přesto se v ní ukázal problém, který je v dnešní době poměrně častý - jak málo si lidé projevují lásku, a jak moc se starají hlavně o práci. Bravo, máš fantazii! ;-)
A jen tak mimochodem... bude pokračování Truhly? :-) A co ta rubrika, hm? :-|

2 mouli-e mouli-e | E-mail | Web | 13. dubna 2013 v 19:23 | Reagovat

Ten obrázek je roztomilý.A teď ten příběh :)

Jak píše Ronnie :) příběh podle pravdy!Problém,který v dnešní době řeší půlka lidí :) .. Ty ... ty máš fantastickou fantaziii holka! Umíš to promyslet.A co obdivuju moc ? Tu charakteristiku .. jak umíš krásně popsat člověka :) ( apodobně) :)

Strašně se mi to líbilo.Až mi z toho stekla slza :) a dokonce jsem se začala zamýšlet i nad sebou :)

A jak se ptá Ronnie .. bude pokračování Truhly ? Jsem strašně zvědavá :) :)

Btw : Na léto se taky strašně moc těším :) .. To my jsme dnešní krásný den a počasí využili k prvnímu grilování.Asi jsme trochu uvítali jaro :P :)

3 MoniQue MoniQue | Web | 13. dubna 2013 v 23:07 | Reagovat

tak to je bomba! taky bych si přála, aby se mi stalo něco podobného, a ty věříš v nadpřirozeno? moc mě to zajímá ;-)

4 eazi eazi | Web | 14. dubna 2013 v 1:26 | Reagovat

Ronnie: Děkuju.:-) A jo! Rubrika! Něco vymyslím, když "moje kecy" se ti nelíbí. ;-)
mouli-e: Děkuju za pochvalu a obsažný komentář. ;-) Charakteristika člověka není moje silná parketa, s tím se dost peru a chtělo by to zlepšit. ;-)
OHLEDNĚ TRUHLY: Zatím nevím, neměla jsem to v plánu, ale uvidím. ;-)
MoniQue: Děkuju. :-) No nevím, jestli přímo v nadpřirozeno... Věřím, že po smrti život nekončí, věřím i svým způsobem na osud, ale myslím, že se dá i trochu ovlivnit svými činy. Ale přímo na čerty, víly a skřítky a kouzelné dědečky hříbečky asi ne. ;-)

5 Týna Týna | 14. dubna 2013 v 17:29 | Reagovat

Jůůů to je pěkný :D

6 blog-ktery-nenudi blog-ktery-nenudi | Web | 15. dubna 2013 v 15:05 | Reagovat

Ahoj, do affs tě beru, zapiš si mě jako Dája :)

7 Zrozená v (k) temnotě Zrozená v (k) temnotě | Web | 15. dubna 2013 v 16:14 | Reagovat

Krásně napsané... myslím, že bych se mohla s klidem zahrabat vzhledem k tomu jak píšu já... a tím se dostáváme k tvému komentáři: Ne, nebyla jsem to já u koho jsi povídku četla... ale vypadala zajímavě, takže až jí najdeš, mohla bys mi na blog hodit odkaz prosím?? ^w^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama