.

Červen 2013

Zub (2. část)

28. června 2013 v 9:00 | Eazi |  Napsala jsem
...Em ještě přidala a už běžela, co ji síly stačily. Najednou byla u kapličky. ,,Nalevo!" ozval se opět známý hlas. A opravdu. Em už viděla krásný nový obrovský hrob Jenny Shakesové. Byl pokryt hromadou nových květin a spoustou svíček. Zemřela před půl rokem. ...
...Jak si toho Em mohla nevšimnout? Proč se o jejím pohřbu vůbec nemluvilo? Em se topila ve vzpomínkách. Vzpomínala na své dětství. Vařívaly spolu kouzelné lektvary, hrávaly si s panenkami, později pořádaly dobrodružné výpravy. A vzpomínala si i na poslední dny jejich přátelství. Pokusila se ji i sebe zabít. I když tomu Em dlouho nevěřila. Uvěřila tomu až po nalezení dopisu na rozloučení. Poté byla Jenn převezena do ústavu a nikdy víc už se nepotkaly. Až nyní Em stála u jejího hrobu, slzy jako hrachy se jí kutálely po tváři, a chystala se ho otevřít. Uchopila z boku velkou, těžkou černou kamennou desku.

Zub (1. část)

26. června 2013 v 15:28 | Eazi |  Napsala jsem
Pomalu se plížila nocí, drobná postava zahalená v plášti. Em se pomalu a opatrně přikrčila. Bála se, aby nebyla spatřena. V těchto místech a v tuto dobu neměla co dělat. Z té osoby šel strach. Pokud to vůbec osoba byla. Kráčela s takovou lehkostí, jako by se vznášela a nevydávala sebemenší zvuk. Žádné zvuky křupání kamínků pod podrážkami bot, žádné šustění pláště a ani sebemenší odfouknutí. Jako by nebyla z tohoto světa. Postava se náhle zastavila. Em s uleknutím zalezla do keříku. Náhle zafoukal vítr. Byl studený a prudký. Listí keříku zašumělo ve větru, ale Em se netroufala ani pohnout. Bála se. Upřeně pozorovala výjev před sebou. Zahalenec v kápi se zastavil, narovnal, vzhlédl k nebi a pomalým pohybem rukou si sundal plášť z hlavy. Měsíc v úplňku ozářil postavu a Em ji v tu chvíli poznala. Byla to Jenna.
V Em se zvedla vlna vzteku. Měla chuť vyskočit z keře a dát ji co pro to. Avšak něco ji stále drželo na místě. Nebyla schopna vydat ani hlásku. Jenna byla jiná, než si ji Em pamatovala. Byla drobnější a její snědá pleť byla nyní alabastrově bílá. To nebyla Jenna, jenž si Em pamatovala. Jenna stála, ruce natahovala k měsíci, oči přivřené a něco si pobrukovala. Náhle, jako když uhodí, stáhla ruce podél těla a rázně se otočila. Někdo za ní stál. Byl to vysoký, statný muž. Muž, jehož Em znala. Denně se ji zjevoval ve snech. Snažil se ji něco sdělit, před něčím ji varovat. Vždy měl na sobě roztrhané špinavé tílko a černé kalhoty. V obličeji byl lehce zarostlý a do levého oka mu stékala krev z roztrženého obočí. Avšak v očích vždy viděla nějakou jiskru, odhodlání.
Připadala si, že opět sní. Muž vystoupil z mlhy, zastavil se a zůstal stát s pohledem upřeným na Jenně. Tu Em nikdy ve svých snech neviděla. Jenna se rázně otočila, usmála se, až se jí zaleskly zuby, a zařvala. Ten řev rval Emě uši. Cítila tu samou bolest, jenž ji každou noc budila ze sna. Ani nevěděla jak, ale najednou ležela na zemi a rukama si zacpávala uši. ,,Em! Em, prober se!" zněl ji mužský hlas v hlavě. Pomalu otevřela oči a zvedla se na rukou. Ti dva se váleli na zemi v urputném souboji. ,,Em, prosím, pomoz mi!" Em opět slyšela ten hlas. ,,Jak bych ti měla pomoct, co po mně chceš?", prolítla ji otázka hlavou. ,,Em, najdi hrob Jenny Shakesové, měl by být nahoře u kapličky, otevři ho a vyndej odsud něco, co jsem ti ukázal ve snu! Něco, co tam zbylo."
Co mi ukázal ve snu? Em si vůbec nevzpomínala. Ale vůbec nepřemýšlela, zda mu má pomáhat. V hlavě se jí rojily tisíce otázek a myšlenek, ale nezapochybovala. Opatrně se rozhlédla kolem sebe. Krom jich dvou a ní tu nikdo nebyl. Zvedla se a bokem podél keříku pokračovala cestičkou nahoru k novějším hrobům. Měsíc svítil a ozařoval Em cestu. Pomalu a opatrně nakračovala, četla jména na hrobech a zároveň kontrolovala situaci kolem sebe. Avšak byla tu sama a jen občasné zvuky zespoda ji připomínaly, že se dole něco děje. ,,Em, pospěš si, už to dlouho nevydržím!" Em přidala do kroku. Kopec byl prudký a pár dní deště ho pořádně rozmáčelo. Pěkně to podkluzovalo. Em ještě přidala a už běžela, co ji síly stačily. Najednou byla u kapličky. ,,Nalevo!" ozval se opět známý hlas. A opravdu. Em už viděla krásný nový obrovský hrob Jenny Shakesové. Byl pokryt hromadou nových květin a spoustou svíček. Zemřela před půl rokem...
(pokračování ZDE )
Vaše Eazi ♥

Svatební křepčení

21. června 2013 v 18:17 | Eazi |  Ze života
Ahojky, ve spolek. Mám po zkouškách, tudíž KONEČNĚ můžu říct Začaly mi prázdniny! Ve středu jsem měla poslední zkoušku z ekologie a dala jsem ji. A dokonce na 2, takže jsem šťastná a mám veget.
Ale teď zpět k tomu, o čem jsem chtěla psát. O víkendu jsme jeli s rodiči a sestrou pryč. Na Slovensko, kde se konala sestřenky svatba. Sestřenka (i s celou půlkou mojí rodiny) bydlí ve středním Slovensku. Tudíž pohoda, tam to znám skvěle, rozumím a mám to tam hrozně ráda.

Upozornění ;)

14. června 2013 v 0:44 | Eazi |  Ze života
Ahojky,

jedna rychlá informační zpráva:

Zítra (vlastně už dneska) jedeme na celý prodloužený víkend pryč, tak se omlouvám, ale nebudu tu. Pak oběhnu, odpovím a něco sesmolím. ;)
Páčko,
Vaše Eazi ♥

Poznatek č 3: Češi a slovenčina

10. června 2013 v 16:39 | Eazi |  Poznatky dne

Možná jsem lehce přecitlivělá, ale čech, co se snaží zamachrovat a mluví slovensky mi fakt pije krev. Moje mamka je slovenka a já sama jsem do čtyř let mluvila jen slovensky. Tudíž mám chuť všem, kteří se snaží ukázat, jak umí slovensky, utrhnout hlavu zaživa.

Poznatek č 2: Blog se mnou vyj*bal

9. června 2013 v 0:42 | Eazi |  Poznatky dne
Možná jsem lehce přecitlivěl%
.
Tak teď mě blog.cz pěkně nasr*l! A pěkně se mnou vyj*bal...
napíšu článek, zveřejním ho, ale všimnu si, že je nějak moc dlouhej na to, aby byl celý na stránce. Tak ho znova rozkliknu, kliknu a vložím oddělovač. Jenže ouha! Při ukládání se něco posr*lo a z mého článku zůstal jen tento gif a část první věty ,,Možná jsem lehce přecitlivěl%..."
Ano, možná jsem lehce přecitlivělá, ale tohle mě fakt naštvalo! Hlavně, že je tu možnost automatického ukládání, ale tohle smazání něčeho, co nechci smazat, vzít zpět prostě nejde... Shit! Ten článek napíšu (možná) znova, až budu mít náladu a čas...
Dobrou noc...
Vaše Eazi

Poznatek č 1: Moje nová spolubydla

6. června 2013 v 0:43 | Eazi |  Poznatky dne
Ahojky vážení, tak se po dlouhé době plné drcení znova ozývám. Tentokrát s poznatkem. Jak už tomu bývá, geni(t)ální nápady vznikají nečekaně, při sezení na wc, při jízdě vlakem, při pochodu lesem,... Mě tohle napadlo v koupelně. Při věšení ručníku...

Měl to být obyčejný den, kdy přiběhnu na byt, odhodím věci, zopakuju učivo a rychle poběžím na zkoušku. Místo toho jsem vpadla na byt a tam, v posteli mé spolubydlící, nějaká nezvykle blonďatá hlava! Žádná známá, nazrzlá hlava. Prostě zesvětlená blond. Já se lekla, ona se lekla, jsme si kvit.
Jenže to vypadá, že s touto slečnou budu od dalšího školního roku sdílet jeden byt. Ne, že bych ji neznala, znám, chodily jsme spolu na ZŠ, ale tím tak nějak doba našeho kamarádění končí. Tudíž jsem byla velice překvapena při vstupu do koupelny.