.

Srpen 2013

Brouzdala po pláži...

31. srpna 2013 v 0:35 | Eazi |  Napsala jsem
Brouzdala se po pláži. Vlnky ji omývaly kotníky, lehký vánek čechral vlasy a písek se jemně propadal pod chodidly. Slunce mizelo pomalu za obzorem a začínalo se stmívat. Ještě odpoledne byla s Filipem. A nyní je tu sama. Jedna blbá věta. Jedno blbé prořeknutí. Kdyby tušil, jak ji to mrzí, jak ráda by to vrátila. Nechápala, co to do něj vjelo. Najednou se zvedl, otevřel ústa, že něco řekne, ale nechal je pomalu zase zavřít, lehce zavrtěl hlavou a jako střela vypálil pryč. Na její volání nedbal. Byl proti němu hluchý.

Dobrá či špatná?

26. srpna 2013 v 14:37 | Eazi |  Poznatky dne
Vždycky jsem měla problém s jednou ze svých vlastností. A to, že jsem důvěřivá. A hodná. Vždy se snažím řídit heslem "Teď pomůžu já tobě, pak ty mně." Bohužel takto to vždy nefunguje.
Mnohokrát se mi stalo, že jsem přišla po čase na brigádu. Plná nadšení, energie a síly. Rychle jsem udělala svoje a a místo abych se kopala do zadku a flákala se, nabídla jsem svou pomoc. Ano, jsou lidi, co si toho váží a pamatují, ale pak jsou tu i tací, co koukají okolí pořádně využít aby se oni sami mohli mohli kopat do zadku a flákat...

Život na Šumavě

22. srpna 2013 v 0:13 | Eazi |  Ze života
Miluju tu naši Šumavu. Je to úchvatné místo. Místo klidu, pohody. Místo plné zeleně a vůně lesa.
Bydlím v domku na malém městě. Do lesa to mám kousek, louku skoro za barákem a k vodě, co by kamenem dohodil. Každoročně se střídají v mém životě období štěstí a smutku. Dob, kdy jsem nejraději sama, mimo lidi. Nemusí se ani nic udát, ale občas na mě vlez splín a to pak osedlám kolo a vyrážím na lesní mýtinku. Sedám na pařez, zavírám oči a vnímám jen to ticho rušené zpěvem ptáků, bzučením much a včel, nosem vdechuji vůni lesa a užívám si paprsky sluníčka. Tohle místečko je prostě moje.
Mimo tohle místo ovšem Šumava nabízí mnoho jiných krásných a známějších míst. Například Plešné jezero. Dneska jsme měli s miláčkem oba volno v práci, počasí nám také přálo, tak jsme se rozhodli, že se trochu projdem na čerstvém vzduchu.

Není pionýr jako pionýr...

8. srpna 2013 v 18:14 | Eazi |  Ze života
Vždycky se dokážu divit, co všechno dokáže z mužů vypadnout. Snaží se být chytří, milí, hodní a třeba se i omluvit se a tak to přeženou, že to nakonec končí fiaskem.
Na dovče nejen, že byla rodinka Slováků, jak jsem psala v předchozím článku, ale i rodinka z Vodňan. Maminka učitelka z gymnázia, tatínek, dceruška s přítelem a třináctiletý syn. Pro náš příběh si "děti" pojmenujme ve stejném pořadí- Jana, Honza a Jakub
S dcerou bych si možná rozuměla, jen měla tu vadu, že za celou dobu nebyla schopna ani odpovědět na pozdrav. A do zadku ji nepolezu.
Syn byl věčně se (sestřiným) přítelem Honzou. Vymýšleli spolu hovadiny, konspirační teorie a celkově z jejich konverzace bolelo břicho.

Děti, děti, děti...

5. srpna 2013 v 11:26 | Eazi |  Ze života
Jak jsem již dříve vypozorovala, mít dítě je časově náročné, vyžaduje zodpovědnost a a je potřeba mít pevné nervy. Jednou bych chtěla dítě. Jedno,možná dvě. Ale jak jsem teď týden na dovče koukala kolem sebe, tak víc jich už je o zdraví. Jak psychické,tak i fyzické. A dost rodiče, co to zvládají, obdivuju. Vedle nás bydlela rodinka Slováků. Měli nejstaršího,asi desetiletého syna,o kus mladší dceru a asi dvou nebo tříletá klučičí dvojčata. Možná,kdyby nebyli všichni ti caparti tak akční a hluční, tak by se člověk nezhrozil,ale těhle prďolů bylo všude plno. Ráno se člověk budil a už viseli na brance a houpali se,lezli na strom nebo hulákali,ze jdou do bazénu.