.

Jen tak připlul a zeptal se...

12. listopadu 2013 v 15:35 | Eazi |  Ze života

Jen tak připlul s tácem. Obyčejný kluk. Připlul a zeptal se: ,,Ahoj, mohu si přisednout? Nerad jím sám."
Kývnutím jsem mu odpověděla a usmála se na něj.
Nikdy se mi nestalo, a ani by mě nenapadlo, že si ke mě v téměř prázdné jídelně bude chtít někdo přisednout. Naopak, vždy jsem si připadala divně, přišlo mi, že si ke mně nikdo nechce sedat. Nesmrdím, nemám 4 ruce ani nechrlím oheň, ale prostě málokdy se někdo odhodlal a přisedl. Nejen v jídelně, ale i v MHD...
,,Máš pěkné hodinky." vytrhne mě z přemýšlení hlas kluka. ,,Díky", zadrmolím a dál se snažím ukrojit kus knedlílu a obalit ho omáčkou segedínu.Po očku po něm kouknu, nevypadá nijak divně, je to i docela pěkný kluk. ,,Jdu si pro čaj, chceš taky vzít?" zeptá se, vzhlédne a načapá mě, jak na něj civím. ,,Nene, už..." ,,Áááá, máš, nevšiml jsem si." přeruší mě, usměje se a dere se k barelu.


Po chvilce se vrací. V ruce nese čaj a usmívá se na celé kolo. Kde ten člověk proboha bere tolik pozitivní energie?! Na jednu stranu mi leze na nervy, na druhou je mi vcelku sympatický. Po chvíli vzdávám jeho dobývání a otloukání mé ulity a začínám se s ním bavit. Představuje se mi jako Bóďa. Je to, stejně jako já, student Pedagogické fakulty na Jihočeské univerzitě. Hádám obor a trefuji se napoprvé. Klasický tělocvikář. Postupně z něj vypadávají další info a zárověň je tahá ze mě. Neskutečné, jak se dokáže bavit s cizí holkou a hlavně mě donutit, abych se s ním bavila jiinak než ,,Jo, ne, ehm, možná, asi, dík a aha."
Dojídám poslední knedlík, dopíjím čaj, ale neodcházím, ještě kecáme. Dozvídám se, kam večer chodí, kde mají nejlepší víno a kam je dobrý jet na lyže. Vytahuje ze mě číslo a slibuje, že se ozve a někdy zajdem večer ven. Jak s ním, tak i s jeho bandou a i s mojí bandou. Kejvu a pomalu se připravuju k odlepení ze židle. Uf, nebude následovat trapný odchod. Přichází totiž jeho kámoš. Přisedá si k nám a Bóďa mě jemu představuje jako Zuzku, dlouholetou kámošku, kterou zná 3 minuty. Na oko oponuju a hádám se s ním, ať přidá. Přidává, už se neznáme 3 minuty, ale 4! Usmívám se na ně a sbírám věci. Beru tác a proplejtám se mezi židlemi. V zádech cítím pohledy, ale daří se mi být klidná a neukopnout žádnou židli nebo neshodit nic z tácu. Vcelku obdivuhodný výkon.
Ještě chvíli mi leží v hlavě a toužím zavolat kámošce a všechno ji říct a hlavně ji překecat, ať večer prdí na šrocení a jde posedět a pokecat... Nakonec se uklidňuju, nikomu nevolám. Jen mám o něco lepší náladu.
Tak jsem na pány tělocvikáře zvědavá, zda se ozvou...
S pozdravem,
Vaše Eazi ♥
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Katherine Katherine | Web | 13. listopadu 2013 v 17:20 | Reagovat

Juu tak to je roztomilý :3 :))
Už se těším, až nám o nich napíšeš něco víc ;)

2 Teeda Teeda | Web | 14. listopadu 2013 v 16:29 | Reagovat

Co na to říct. Nevím jestli je to tím pohybem, ale podle mě jo. Ty endorfiny v tom roli určitě hrají. S tělocvikářema je prostě největší sranda. :)

3 Ter. Ter. | Web | 15. listopadu 2013 v 18:33 | Reagovat

Páááni tak to je přímo skvostné! :D Vážně se ti to stalo? Juhu, taky mám občas takovou chuť hned volat a plánovat. Držím palečky! ♥

4 karlaprazakova karlaprazakova | Web | 16. listopadu 2013 v 8:56 | Reagovat

Pěkně popsané zajímavé setkání :-).
Já už něco podobného dlouho nazažila, tak jsem si ráda aspoň početla ;-)

5 mengano mengano | E-mail | Web | 16. listopadu 2013 v 9:26 | Reagovat

To vypadá na docela dobrý začátek :-)
Asi bych zase chtěla být mladá holka a trnout, jestli mi kluk zavolá, nezavolá, pozve mě někam, nepozve... jejda, ty se máš :-)

6 Kačíí Kačíí | Web | 16. listopadu 2013 v 18:57 | Reagovat

Souhlasím úžasně popsané setkání :-)  :-)

7 eazi eazi | 19. listopadu 2013 v 9:48 | Reagovat

[1]: Děkuju. No, snad jo, vypadá to, že to bude večer plný smíchu a bolavé bránice. :D
[2]: Presne! Clovek nikdy nevi, co v ty palici vymysli a pak to stoji za to. :-D
[3]: Jo, fakt nekecám. Díky. ;-)
[4]: Dekujuu. No, prijde mi, ze takovych zazitku ubyva. Malokdo se s nekym jen tak na ulici bavi nebo se jen usmeje aniz by se znali. Vetsinou jsou to babicky, s kym kecam na zastavce... :-|
[5]:Aby to nevyznelo spatne: tesim se, jestli zavola. Ale jen kvuli ty srande a setkani s novyma lidma. Pritele mam a vim, ze ho jen tak za nejakeho telocvikare menit nechci. :-)
[6]: Dekuju. Dobry zazitky se snadno popisuji.:-) ;-)

8 Andy Andy | Web | 20. listopadu 2013 v 12:17 | Reagovat

Celkem mě dostalo hned to, že byla u vás celkem prázdná jídelna. To já si nikdy nemám, kam sednout :D
Mě se teda nikdy nestalo, že by se ke mě takhle někdo přisedl, máš štěstí :)

9 shadisek shadisek | Web | 20. listopadu 2013 v 13:26 | Reagovat

je to me mrzi, nejspis neuslysis nic jineho nez korejske hity a uzasne veci (teda pro me) pac na tom desne ujizdim :) nic proti nerikam ze amerika je spatna je stejne dobra ale tohle je lepsi nez ty veci co jsou stejny na jedno brdo :D

10 Týna Týna | Web | 22. listopadu 2013 v 17:33 | Reagovat

Taky si tak připadám -_-
Závidím :DD

11 eazi eazi | Web | 23. listopadu 2013 v 12:03 | Reagovat

[8]: Ono podle toho, v kolik hodin člověk jde. V půl 2 už je většinou prázdno a klid. ;-)
[9]: Každý má holt jiný vkus. Stejně jako u mě snad nikdy neuvidíš Rammsteiny a podobný kapely. ;-)
[10]: To mě těší, že v tom nejsem sama. :-D

12 Domča Domča | Web | 7. ledna 2014 v 10:21 | Reagovat

To bolo milé a skvelé opísané :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama