.

Leden 2015

Po čem (sakra) ženy touží?!

30. ledna 2015 v 17:56 | Eazi |  Ze života
Měla už jsem pár kluků. A když tak člověk sedí za dlouhých zimních večerů sám doma a u šálku čaje přemýšlí nad nesmrtelností brouka, napadne ho ledacos. Například najít mezi nimi společný rys, způsob jakým jsme se potkali, místo kam jsme chodili nebo třeba oblíbené věci.
Včera, když jsme s broukem koukali na film, a údajně jsem byla divná, jsem nad tím vším přemýšlela. Co má společného s mými ex. Vzhledové podobnosti moc rozebírat nechci. Prostě se mi vždy líbili vysocí, hubení, tmavovlasí kluci.
Ale povahově je to složitější. Myslím, že všichni by mě na rukou nosili. Byli, až na pár výjimek, úžasní. Jenže každý byl jiný. Jeden, můj první kluk, a dodnes skvělý kamarád měl syndrom "hodného kluka". Splnil by mi první poslední, i kdybych na něj řvala, tak mi nic neřekne, jen abych byla šťastná, kdybych ho podváděla s půlkou města, nevěřil by jim, tohle bych mu přeci nikdy neudělala. Bohužel měl též "svízelový syndrom". Jako svízel přítula byl stále s vámi. Ze začátku to bylo příjemné, ale později to člověka začalo žrát a stýskat se mu po svobodě. Najednou se i přes svoji hodnou povahu stal jakousi koulí na noze.
Po něm následovalo dlouhé období plné krátkodobých vztahů a volnosti. Než jsme se stihli pořádně poznat, už jsme si lezli na nervy a šli každý svou cestou.

Eazi? Prostě [Ízy]!

27. ledna 2015 v 19:45 | Eazi |  Ze života
Víte, podle mého názoru, to je s blogem stejné jako se životem. Předem si nikdy nemůžete napsat osnovu a určit si na 100%, jak a jakým směrem se bude vyvíjet. Jasný, můžete si ji napsat, můžete si říct, že budete psát o tom a tom, ale stejně nakonec sklouznete a nebudete se pořád věnovat jen tomu, co na začátku...
Ještě teď si pamatuju, kdy a kde jsem napsala svůj první článek. I jak a kde jsem založila tento, můj první a jediný, blog. Absolutně jsem tenkrát nepřemýšlela nad tím, že bych ho měla psát 7 let. Stejně tak nad jménem. Byl to prostě jen pokus.
Dnes jsem za svůj název asi i ráda. Je krátký, myslím že i celkem jednoduchý (easy) a neobsahuje žádnou hlubokomyslnou myšlenku. Prostě Eazi [ízy]. Tenkrát vznikl z pouhé čmáranice, na papíře, která už ani nevím jak vznikla...

Blog, jenž měl být tajný...

25. ledna 2015 v 13:18 | Eazi |  Poznatky dne
Ahoj,
když jsem v roce 2007 zakládala tento blog, dělala jsem to ze zvědavosti. Chtěla jsem si zkusit, jaké je to být blogerem. V té době o blogu vědělo pár lidí kolem mě a pár holek z města, které měly také blog. Jak čas plynul, blogerky, co znaly mou totožnost postupně mizely a zapomněly moji blogovou adresu. Vůbec mi to nevadilo.
Z mého blogu, který byl zaměřený na Milana Baroše, Avril Lavigne, Green day a jiné známé lidi, se postupně stal jakýsi můj deníček. Začala jsem zde psát své příběhy - ať už ze života, tak i vymyšlené. Blog nebyl moje povinnost, nejela jsem na vysokou návštěvnost, ale spíše pro potěšení. Psala jsem pouze když jsem chtěla, a co jsem chtěla. A nikdo mě neznal, tak jsem se nebála otevřít a psát o všem.

Černej zmetek

11. ledna 2015 v 2:55 | Eazi |  Poznatky dne
Šla jsem si takhle v 11 hodin (večer) na wc, když se ta černá chlupatina, hřející se na rozpáleném radiátoru pohla. Protáhla se a hlasitě na mě zamňoukala, asi aby mi dala najevo, že tu je také. Seskočila z topení a rázným krokem si to namířila k vstupním dveřím. Jelikož jsem potřebovala, ale opravdu potřebovala, ulevit svému močovému měchýři, tak jsem se před ní zabouchla na wc se slovy: ,,Vydrž, vyčurám se a pustím tě." A tak jsem taky udělala. Pustila jsem toho zmetka ven. A on zmizel. Celou noc nikomu neškrabal na okno a nesnažil se dostat dovnitř. Celý den nebyl a když jsem večer slyšela tchýni, vykloněnou do pasu z okna, dělat "Čičííí čičičíííí", tak jsem pochopila, že se ještě nevrátil. Divné, vždyť je to rozmachaná kočka (pardón kocour), co jindy za 5 minut po vypuštění ven stepuje a vymyšlí způsob, jak se dostat zpět na své topení. Teď prostě nebyl. A já ho pustila. Celý dům se ponořil do smutku a všichni hledali a vymýšleli teorie, kde by mohl být, zda ho něco nepřejelo a nebo nesežralo. Což o to, chutný oběd by asi byl, kostnalej zrovna není, ale je to přeci kočka,ta se snad jen tak nenechá něčím chytit. Já osobně jsem spíš tipovala, že někomu nepozorovaně vlezl do garaže a tam byl zavřen. Bez jídla vydrží dýl jak týden, ale co voda? To bylo jediné, čeho jsem se v tomto případě bála...