.

Únor 2015

Dobri den, mněl bich velki zajem

8. února 2015 v 18:00 | Eazi |  Ze života
Když se řeknou předsudky, napadne většinu z nás předsudek vůči Romům. Stejně tak mě napadl. Nikdy jsem s Cikány neměla problém (Cikáni říkám záměrně, nemyslím to nikterak hanlivě, však i oni sami sebe označují jako Cikány, nikoliv jako Romy. A paradoxně z pojmenování Romové mají jakousi srandu a vyvozují z toho, že člověk, jenž je tak nazve, se jich bojí. Aspoň u nás ve městě tomu tak je.)
"Cikáni jsou líná, blbá, špinavá verbež." Slýchávám často. Avšak nemyslím si to. To jací jsou jsme si z nich udělali sami. Svým přehnaně sociálním přístupem státu. Znám rodinu. U nás se váleli, nepracovali a využívali štědrosti státu a nadávali na všechny kolem. Jednoho dne jim došla trpělivost, s tím, jak jsou na ně všichni kolem zlí a jak málo jim stát dává a odstěhovali se do Kanady. (Určitě si vzpomínáte na milión článků v novinách a reportáží v TV o "stěhování národa".) Jenže Kanada není tak štědrá země, jak si nejspíš představovali. Nevítali je zde na letišti žádné davy lidí s otevřenou náručí a s transparenty "Welcome!" Zkrátka a dobře, tito lidé se museli PŘIZPŮSOBIT a začít PRACOVAT, aby dostali vízum a mohli zde žít. Navíc děti musí chodit do školy. Najednou viděli, že jim nic jiného nezbývá, než se přizpůsobit většinové společnosti. Zvykli si, přizpůsobili se a nyní už jsou 6. rokem v Kanadě. Občas na Facebooku vidím nějaké jejich fotky a vypadá to, že se mají dobře a jsou zde šťastní.