.

Vzduch s vůní kočičinců

25. května 2016 v 18:26 | Eazi |  Napsala jsem

Jako asociál zavřený ve své klícce si snažím srovnat svůj život... Co bylo? Co je? Co bude? Srdce mi buší jako o život a já nevím... Nevím kdo jsem, nevím, co chci a ani ani jestli dělám vše správně. Najednou si připadám tak divně. Tak cizí. Jako by moje kůže ani mně nepatřila.
Sahám po cigaretě a zapaluji si ji.
Co to dělám?! Vždyť já už vlastně nekouřím...
Síla zvyku z minulého života. Z života, kdy jsem byla Petr. Kouřila jsem krabičku denně až do posledního okamžiku, kdy mi rakovina plic jasně oznámila, že jsem její...
Chytla mě pod krkem v mých 56 letech a už mě nepustila. Postupně mi vzala úplně všechno. Výdrž, palec, postupně celou nohu, levou plíci a později i poslední dech...
Hořce polknu a típám cigaretu o okenní parapet. Cítím tu hnusnou pachuť v ústech. Jako tenkrát. Nikdy mi to nechutnalo, ale hrozně mě uklidňoval ten pohled, jak krémově hustý dým stoupá z konce do ruda rozpálené cigarety. A jak se vždycky ještě víc rozhořel, když jsem ten dým vtáhl do plic. A ta vůně hořícího papíru těsně po zapálení mi vždy dávala šanci snít a vzpomínat. Vzpomínat na své dětství... To jsem se měl krásně. A na dědečka. Toho jsem měl vážně rád a on mě. Ne jako zbytek rodiny, pro kterou jsem byl na obtíž.


Když jsem po jeho smrti ve dvanácti letech utekl z domu, nikdo po mě týden nepátral. Až když mě našli sousedi po týdnu a násilím dotáhli domů, dostal jsem takovej výprask, že jsem si týden nemohl sednout. To byla pro mě poslední kapka. Do patnácti let jsme vedle sebe v bytě pouze existovali a pak jsem odešel a už se nikdy nevrátil. Nikdo se mě nesnažil zadržet. Jen já, harmonika po dědečkovi a pár bankovek, co jsem si našetřil jsme vyrazili do světa hledat život...
Tenkrát, když jsem překročil naposled práh vstupních dveří, voněl, nebo spíš smrděl, vzduch po kočičincích a šeříku. Přesně jako dneska. Dneska, kdy už nejsem Petr. Ale pořád v sobě kus toho Petra mám. Možná je to tak schválně. Možná, že mi život dává druhou šanci jít hledat život a nedělat stejné chyby jako v tom minulém. V minulém životě, kdy už mi došly pokusy a zhusntované tělo mi řeklo "Game over, Try it again"...
A tak se tedy opět zhluboka nadechuji vzduchu s vůní kočičinců a překračuji prách...
Vaše Eazi ♥
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama